irm

1. Co je IRM?


IRM se skládá z ISKCON-ských oddaných z celého světa, kteří chtějí vidět jak se Hnutí dostává zpět na cestu, kterou vytyčil svými nařízeními jeho zakladatel Šríla Prabhupád.


2. Proč IRM existuje?


Duchovní čistota ISKCON-u a všeobecná prestiž masivně poklesla po fyzickém odchodu jeho zakladatele 14.listopadu 1977. Šríla Prabhupáda vlastním úsilím ustanovil v roce 1966 ISKCON jako velký dar světu a opouštěl ho jako dynamicky se expandující těleso, maják světla pro světovou humanitu. Dnes je bohužel v rozkladu, skutečnost přiznaná v oběžníku rozeslaném v březnu 2000 tehdejším předsedou GBC Ravindra Svarůpou dásem:

„Otázkou proto zůstává: Co teď budeme dělat? Jak chceme jednat s naší polarizovanou a rozpadající se společností?“

Příčinu tohoto úpadku nacházíme v mnoha odchýleních od instrukcí a standardů daných Šrílou Prabhupádou, což korunuje jeho popření jako jediného dikša gurua ISKCON-u. Snahou IRM je znovu obnovit dřívější slávu ISKCON-u spolu s jeho čistotou a filozofickou střízlivostí a to skrze znovupřijetí všech instrukcí a standardů stanovených Šrílou Prabhupádou, počínaje jeho úlohou jediné autority a dikša gurua ISKCON-u. Oficiální postoj IRM je předložen v publikacích Poslední pokyn a Žádná změna v ISKCON-ském paradigmatu. Obě tyto publikace jsou též k dispozici na našich internetových stránkách:
www.iskconirm.com


3. Je IRM oddělen od ISKCON-u?


Je to hnutí uvnitř hnutí a skládá se ze členů ISKCON-u, kteří usilují o reformu a oživení Společnosti.


4. Má za cíl vytvořit nové hnutí?


Ne. Jeho cílem je znovu-ustanovení původního ISKCON-u, jak nám jej zanechal Šríla Prabhupád. Po dosažení tohoto stavu bude IRM rozpuštěno.


5. Jaký rozdíl přinese znovunastolení Šríly Prabhupády jako jediného dikša gurua?


Nejprve si uvědomme, že nejzákladnějším axiomem duchovního života je, že pokroku dosahujeme pouze důsledným následováním pokynů gurua. Jestliže nás guru požádá o mléko a my mu místo toho doneseme vodu, můžeme ho uspokojit? A jestliže guru není uspokojen, jak se můžeme jakkoliv přiblížit ke Kršnovi?
Bezmála po třicet let ISKCON nenásledoval pokyny Šríly Prabhupády. Od doby, kdy nás Šríla Prabhupáda fyzicky opustil, jsme mu nedovolili zasvětit ani jednoho člověka jeho reprezentačním neboli ritvik systémem. Což je jediný systém zasvěcování, který autorizoval pro budoucí fungování Společnosti. Jakmile členové ISKCON-u začnou více následovat jeho pokyn, potěší Pána Kršnu a všechen duchovní úspěch bude přirozeně následovat. Také rozvrstvení bude zrušeno, protože všichni budou navzájem ve stejném přímém vztahu jako žáci Šríly Prabhupády. Poprvé po třiceti letech dojde ke sjednocení týmového ducha, kdy budeme pracovat se stejným cílem - služba a glorifikace Šríly Prabhupády a Šrí Kršny. Mnoho ISKCON-ských „guruů“ padlo za oběť hrubým hříšným aktivitám a při svém odchodu s sebou často odnášeli stovky tisíc dolarů a mnoho svých následovníků. Tomuto trvalému odlivu vlastnictví, víry a osob bude zabráněno, jakmile svou víru svěříme do rukou Šríly Prabhupády a ne klamných náhradníků. Peníze, které v současnosti vysává 80 tzv. „guruů“ ze svých „žáků“ jako dakšinu (peněžní dotace), půjdou místo toho na chrámy a učiní je zdravé a silné.


6. Jak si může být IRM tak jisté, že jeho pozice je správná a pozice GBC není?


IRM považuje svou pozici za správnou, jelikož je založena na podepsaných, oficiálních dokumentech, které byly určeny celému Hnutí. Na druhou stranu GBC komise předložila nejméně tři, zcela protikladná, oficiální prohlášení (a žádné z nich není podpořeno oficiálními dokumenty), tudíž nelze technicky hovořit o jeho pozici a už vůbec ne jako o oprávněné. Měli bychom dodat, že tato prohlášení si často protiřečila i navzájem. Tak například, když vzneseme jednoduchou otázku, na kdy že Šríla Prabhupáda autorizoval své vystřídání ve funkci dikša gurua pro ISKCON, dostaneme z jednotlivých GBC prohlášení tyto odpovědi:

  1. Porozumění mému pokynu (GBC, 1995): Šríla Prabhupáda dal všem guruům a zároveň oddaným pokyn, aby jednali v jeho zájmu a toto bylo zaznamenáno 7. července 1977 (str.28 publikace Guruové a zasvěcování v ISKCON-u, GBC 1995).
  2. Žák mého žáka (H.H.Umapati Swami, 1997): Všech jedenáct guruů bylo vybráno a připraveno 28. května 1977, poněvadž „ritvik“ znamená „úřadující áčárja“ a to znamená „dikša guru“.
  3. Prabhupádův příkaz (Badrinarayan das, 1998): 9. července 1977 těch jedenáct guruů plně zastávalo svou funkci, ale v přítomnosti Prabhupády pouze dodržovali etiketu.

Zde GBC uvádí dokonce tři různá data, kdy měl Šríla Prabhupáda schválit své vystřídání. a) se vztahuje k rozhovoru v zahradě, b) se vztahuje ke schůzce Šríly Prabhupády s některými ze starších oddaných, kdežto c) pochází z podepsané stanovy o zasvěcování, po které se tato publikace jmenuje. Prohlášení GBC tedy vypráví velice odlišné příběhy. Navíc situaci ještě zhoršuje skutečnost, že:

V březnu 2004 na svém výročním zasedání GBC oficiálně stáhla pojednání Porozumění mému pokynu a soukromě přiznala, že obsahuje „lži“ a „převrací pravdu“. Jedná se o ten samý dokument, který původně měl Poslední pokyn konfrontovat (viz úvod) a skutečnost, že byl teď odvolán ještě více ospravedlňuje pozici IRM.

GBC je zcela jasně zmateno v otázce kdy byli nástupci dikša guruové autorizováni. IRM argumentuje, že to je nevyhnutelné, protože Šríla Prabhupáda nikdy neustanovil žádné dikša guruy, pouze ritviky; a tento ritvik systém byl uveden do praxe bez příkazu k jeho zrušení. Na základě těchto faktů argumentujeme, že GBC si musí nejprve vyjasnit své stanovisko a jen poté budeme schopni posoudit jeho účinnost.

Je smutné, že když se dokonce i dnes někdo zeptá na odporující si tvrzení GBC, je ze Společnosti nemilosrdně vyhnán.

Kršnakant
Únor 2006