Od Krishnakanta
| Toto pojednání je odpovědí na knihu nazvanou “100 Odchylek Ritvikismu” (dále nazývanou pouze ‘kniha’), která byla vydána na popud Jeho Milosti Jayapataky Swamiho. V českém jazyce zde - http://www.harekrsna.cz/hkcz/2006/rtvik.pdf Když se oddaný v ISKCONu začne zajímat o pozici ‘ritviků’, tak často dostane tuto knihu, která má rozptýlit jeho zájem a ukázat, že pozice ritviků není právoplatná. Ovšem v okamžiku, kdy daný oddaný začne číst knihu určující skutečné postavení IRM, “Poslední Pokyn” (PP), tak |
 |
Je tomu tak proto, že kniha ‘100 Odchylek’ takřka vůbec necituje z PP a ani specificky a systematicky nerozvádí argumenty prezentované v PP.
A pokud se tak náhodou děje tak argumenty prezentované v knize byly již dávno zodpovězeny na našich stránkách www.iskconirm.com Proto jsme nazvali naši odpověď “100 Odchylek o Ritvikismu”, jelikož kniha na níž odpovídáme je především kolekce argumentů, které útočí na námi vůbec neprezentované argumenty, které jsou buď záměrně vymyšleny či zkresleny.
Tato taktika se používá ve chvíli, kdy argumenty oponenta nemohou být poraženy a tak místo těchto argumentů se vymyslí jiné, které mohou být poraženy, a ty se pak falešně prezentují jako skutečné argumenty oponenta.
Ve skutečnosti kniha ‘100 Odchylek’ pokud uvádí nějáké argumenty tak to často činí tím způsobem, že tvrdí ‘ritvici říkají’ nebo ‘podporovatelé ritviků říkají’ místo toho, aby citovala z PP skutečná tvrzení.
Takže kniha takto neodhaluje žádné odchylky v ‘ritvikismu’, ale spíše prezentuje sama odchylky o tom CO ve skutečnosti ‘ritvikismus’ je.
A tak kniha se zabývá vším možným s vyjímkou toho co IRM (ISKCON Revival Movement) skutečně prezentováno v “Posledním Pokynu” (PP).
PP a pozice IRM spočívají výhradně v nedostatku důkazů pro dvě modifikace, které ISKCON učinil vzápětí po Prabhupádově odchodu, a které způsobili začátek současného guru systému v ISKCONu. Tyto modifikace jsou následující:
| Modifikace A) : | Že zvolení reprezentantů neboli ritviků bylo pouze dočasné, specificky ukončeno při odchodu Šríly Prabhupády. |
| Modifikace B) : | Poté co ukončili svou reprezentační funkci, tak se ritvici automaticky staly dikša guruy, zasvěcujíce osoby jako jejich vlastní žáky a ne Prabhupádovy. |
Takže se můžeme podívat zda kniha dává nějáký důkaz pro podporu těchto modifikací. Kniha je rozdělena do 12 kapitol, a my nejprve podáme přehled těchto kapitol:
Předmluva: Využívá myšlenek z pojednání od Jeho Milosti Jayapataky Swamiho nazvané “Ritvik teorie – mimo jakoukoliv otázku”, které je již zodpovězeno na:
http://www.iskconirm.com/docs/webpages/ritvik_srila_prabhupadas-way.htm
V ČEŠTINĚ ZDE:
http://www.iskconirm.com/cz/rtvk_sp_way.htm
Kapitoly 1 – 21: jsou citáty od Šríly Prabhupády, které mají ukázat, že Šríla Prabhupáda nechtěl ritvik systém v ISKCONu.
Kapitola 2 – Porovnává ritvik filozofii s Mayavádou.
Kapitola 3 – Využívá určitých sekcí z “GBC minuty” od Hari Šauriho Dáse a z další knihy od GBC týkající se rozhovoru z 28. května 1977, nazvané “Žák mého žáka”. Obě tyto knihy již byly zodpovězeny na:
http://www.iskconirm.com/docs/webpages/hari_sauris_minutes_turn_back_the_clock.htm
http://www.iskconirm.com/docs/webpages/final_order_still_stands.htm
Kapitola 4 – Používá úseky z oficiálního dokumentu GBC “Prabhupádův Pokyn”, a pojednání od Drutakarmy Dáse nazvané “Krishnakant Desai: Všechno blafy a žádná podstata”. Oba dokumenty jsou již zodpovězeny na:
http://www.iskconirm.com/docs/webpages/gbc_fail_to_answer_the_final_order.htm
http://www.iskconirm.com/docs/webpages/drutakarma_continues_to_strain_the.htm
Kapitola 5 – Využívá sekce z Jayadvaita Swamiho pojednání “Kde nemají Ritvici Pravdu”, který je již zodpovězen na:
http://www.iskconirm.com/docs/webpages/a_reply_to_jayadvaita_swami.htm
Kapitola 6 – Mnoho argumentů v této kapitole se zakládá na tom co “Někteří ritvik-vádis říkají”, místo toho, aby zde byly konkrétní citáty z PP.
Kapitola 7 – Zde jsou použity úryvky z pojednání Jayadvaity Swamiho nazvané “Kde nemají ritvici pravdu”, toto pojednání stejně jako předchozí bylo již zodpovězeno na:
http://www.iskconirm.com/docs/webpages/a_reply_to_jayadvaita_swami.htm
Kapitola 8 – Znovu jsou zde použity myšlenky z “Kde nemají ritvici pravdu”, zodpovězeno na:
http://www.iskconirm.com/docs/webpages/a_reply_to_jayadvaita_swami.htm
Kapitola 9 – Obsahuje velké množství argumentů založených na tom co podle autorů “pro-ritvici tvrdí”, místo přímých citátů z PP a tudíž nemůže být přijata za právoplatnou argumentaci.
Kapitola 10 – Znovu zde nacházíme spousty argumentů na tom co “ritvici říkají”, a minimum citátů z PP.
Kapitola 11 – Tato kapitola JIŽ přijímá, že ‘ritvikismus’ je falešný, a zaobírá se následky tohoto předpokládaného zla. Celá kapitola je tedy naprosto bezpředmětná, protože napřed musí být dokázáno, že ‘ritvikismus’ je falešný.
Kapitola 12 – Obsahuje mnoho argumentů, které ve skutečnosti nejsou uvedeny v PP, a jsou tedy falešné.
Můžeme tedy vidět, že většina knihy je irelevantní nebo již byla zodpovězena. Nyní si projdeme kapitolu za kapitolou a zodpovíme si co ještě není zodpovězeno a také to co se aspoň částečně vztahuje k PP.
Kapitola 1 |
Tato kapitola prezentuje 21 citátů, které se týkají tématu ‘staň se Guruem’. Tyto citáty byly již mnohokrát zodpovězeny v ostatních spisech IRM, ale pro úplnost odpovědi znovu zopakujeme. Každý citát je prezentován v knize jako důkaz ‘odchylky’.
a) Sekce 2, 5, 6, 8, 11, 13, 14 a 18 se všechny týkají KVALIFIKACÍ Gurua. Tyto argumenty se vůbec nevztahují k naší pozici, jelikož my jasně tvrdíme, že klíčové je být autorizován svým Guruem, předtím než se osoba stane Dikša Guruem:
“Osoba má přijmout zasvěcení od autorizovaného duchovního mistra, přicházejícího v žákovské posloupnosti, který je autorizován svým duchovním mistrem.”
(ŠB, 4:8:54)
Pouze být kvalifikovaný není postačující. Takže okamžitě na začátku můžeme vidět použití argumentu, který nenapadá skutečnou pozici IRM, ale záměrně vytváří ve čtenáři falešnou představu o IRM a jeho filozofii.
b) Sekce 1, 4 (druhá část), 7, 9, 15 a 16 se všechny vztahují k pokynu Šríly Prabhupády týkajících se Šiksa nikoliv Dikša Gurua. Tento fakt může být dokázán následovně:
i) Kniha samotná prezentuje v citátu 10, argument, že dle ‘zákona žákovské posloupnosti’ se nemá zasvěcovat v přítomnosti něčího duchovního mistra. A proto žádný citát, kde se Šríla Prabhupáda nevyjadřuje, že specificky po jeho odchodu dojde k ustanovení Guruů se nemůže vztahovat k Dikša Guruovi, zvláště pokud je tento citát podán v přítomném čase, jinak by totiž Šríla Prabhupáda samotný porušil ‘zákon učednické posloupnosti’, který podle autorů knihy kázal. (Navíc jak můžeme vidět samotné GBC již více nevěří na tento zákon, jelikož těsně po vydání knihy ustanovilo, že všichni žáci mohou zasvěcovat v přítomnosti svého Gurua).
ii) Citát se vztahuje na Čaitanjův pokyn staň se guruem z verše ‘amara ajnaya’. Nicméně ve výkladech vysvětlujících tento verš Šríla Prabhupáda říká:
“Nejlepší je nepřijímat žádné žáky.”
Povšimněte si prosím, že tento verš z CC, Madhya 7:128 se liší od citátu č. 14, který odkazuje na CC, Madhya 8:128, a uvádí, že kdokoliv kdo je kvalifikovaný se může stát Dikša Guruem.
Zaznamenejte prosím, že citát 1 spadá do kategorie i), kdežto citát 15 náleží do kategorie ii), citáty 4 (duhý citát), 7, 9, 16 spadají pod obě kategorie.
Můžeme se navíc zmínit o citátu 7, který uvádí:
“každý z vás by měl být příštím duchovním mistrem.”
(Lekce, Hamburg, 5. září, 1969)
Nyní jsme tedy poukázali, že kvůli přítomnému času a souvislosti s veršem ‘amara ajnaya’ se musí jednat o pokyn týkající se šiksa guru. Nicméně v této souvislosti se předkládá argument, že slovo ‘příští’ vylučuje možnost, že se tento odkaz vztahuje na šikša guru, protože oddaní již jednali jako šikša guruové. Tento argument je ovšem lehce poražen následujícím způsobem:
iii. Citát pokračuje následujícím způsobem:
"Cokoliv co slyšíte ode mne či se ode mne učíte, byste měli rozdávat bez jakékoliv změny či úpravy. Potom se všichni stanete duchovními mistry.”
Takže za pomoci toho samého vzoru můžeme argumentovat, že oddaní tak již činili, a přesto jim Šríla Prabhupáda říká aby tak činili i nadále a pokračovali v tom být ‘příštím duchovním mistrem’. Takže výraz ‘příští duchovní mistr’ se může vztahovat k tomu co oddaní již činili.
iv. Navíc v září 69 bylo hnutí v Německu velmi mladé, v podstatě teprve ustanovené, a toto byla první Prabhupádova návštěva. A proto není vůbec podivné, že Šríla Prabhupáda nabádá své nové následovníky k tomu, aby se teprve poyvedli na úroveň, kde budou moci jednat jako skuteční Šikša Guruové.
c) Sekce 3 – Tento citát nepochází dokonce ani od Šríly Prabhupády, ale z Hari Šauriho diáře!
d) Sekce 4 – První citát se vztahuje k příkladu, který Prabhupáda dával v souvislosti s tím, že v budoucnu mohou mít jeho žáci své vlastní větve učednické posloupnosti. Tento PŘÍKLAD dával Prabhupáda, aby ILUSTROVAL odpověď na úplně jinou otázku o učednické posloupnosti pocházející od Ardžuny.
e) Sekce 10 – Tyto citáty stanoví, že nikdo se nemůže stát Dikša Guruem ve chvíli kdy je Prabhupáda fyzicky přítomen. Není zde uvedeno, že jakmile Prabhupáda opustí tělo tak se automaticky všichni jeho žáci mohou stát Dikša Guruy. Ale to je to co je vyžadováno k zavrhnutí ritvik systému ustanoveného v ISKCONu Šrílou Prabhupádou směrnicí z 9. července 1977.
f) Sekce 12 – Zmiňuje, že nemůžeme pouze akceptovat nadduši jako gurua, ale nadduše nám spíše pošle vnějšně projeveného fyzického gurua. Šríla Prabhupáda byl takovým ‘fyzickým’ guruem – on nepřišel jako čistá duše bez vnějšího těla. Tento fakt ale nijak neuvádí, že pro spojení s takovým fyzickým guruem potřebujeme přímo fyzický kontakt s ním; a samozřejmě to ani tento fakt tvrdit nemůže, protože Prabhupáda fyzicky nepotkal většinu svých žáků.
g) Sekce 14 - kibá vipra – nevztahuje se k amara a navíc mluví o smarta brahmanismu a kvalifikacích.
h) část z jednoho citátů v 15 sekci (není zveřejněna v knize), uvádí následující:
“Potom, v budoucnosti ... Předpokládejme, že nyní je nás deset tisíc. Tak bychom se měli expandovat na sto tisíc. To je potřeba. Potom ze sta tisíc na milión, a z miliónu na deset miliónů.”
(Lekce, Máyápur, 6/4/75)
Šríla Prabhupáda se zde pouze odkazuje na získávání následovníků pro ISKCON a specificky žáků pro sebe, jelikož v okamžiku této lekce Prabhupáda měl již tisíce žáků. Kdyby přikazoval takto ostatním stát se Dikša Guruy, tak by to nedávalo žádný smysl, aby se odkazoval k počtu žáků, které již tehdy nashromáždil – “Předpokládejme, že nyní je nás deset tisíc” – jako odkaz pro budoucí ‘áčárji’ na to co mají expandovat.
i) Citát 21 – To je ten samý případ jako výše uvedený citát.
j) Sekce 17 – Snaží se dokázat, že ‘žádost’ od Šríly Prabhupády je to samé jako ‘příkaz’. Jelikož toto znovu není v rozporu s našimi tvrzeními, tak se jedná znovu jen o další argument napadající neexistující pozici.
k) Sekce 19 – Odkazuje na skutečnost, že KDYŽ Šríla Prabhupáda přikáže, tak POTÉ se stanou Dikša guruy. Ale Prabhupáda nikdy nepřikázak Dikša guruy, ale pouze své zástupce - ritviky.
l) Citát 20 – Zde Šríla Prabhupáda v soukromém dopise jednomu žáku z roku 1967, zmoiňuje, že chce, aby se jeho žáci při jeho ‘nepřítomnosti’ stali duchovními mistry. Není třeba spekulovat jak měl být tento pokyn aplikován o deset let později, když Prabhupáda fyzicky opustil tělo, jelikož těsně před svým odchodem Prabhupáda autorizoval pouze ritviky a ne Dikša guruy.
Ani jeden z výše uvedených citátů tedy neposkytuje žádný důkaz pro modifikace A a B zmíněné v “Posledním Pokynu”, které značí, že by Šríla Prabhupáda chtěl zastavit používání ritvik systému, který ustanovil krátce před svým odchodem, v okamžiku svého odchodu (modifikace A), a ritvici se mají přeměnit na Dikša guruy (modifikace B). Citáty mluví pouze obecně o kvalifikacích gurua a nebo se vztahují na Šikša gurua.
Kapitola 2 |
Tato kapitola prezentuje 6 ‘principů’, které se snaží dokázat, že ritvik idea je podobná mayavádské filozofii.
Princip 1: Tvrdí, že Šríla Prabhupáda NEŘÍKÁ nic o pokračování ritvik systému po svém fyzickém odchodu. Nicméně abychom vzali v potaz tento argument, tak je potřeba uvážit zda Šríla Prabhupáda ustanovil tento systém v závislosti na své fyzické přítomnosti. Ale to je pouze předpoklad, který je potřeba DOKÁZAT, a pak je možné ustanovit modifikaci A. POUZE, kdyby Šríla Prabhupáda chtěl, aby se ritvik systém vztahoval na jeho fyzickou přítomnost, tak by bylo možné aplikovat tento předpoklad. Jelikož Ritvik systém byl ustanoven pomocí směrnice z 9. července, jakožto systém, který má být následován v ISKCONu, tak aplikace závisející na Prabhupádově fyzické přítomnosti je neopodstatněná. A jelikož pokyn pro ustanovení ritvik systému je pokyn určený pro ISKCON, tak pro ukončení tohoto systému je potřeba další pokyn, který by zrušil funkčnost směrnice z 9. července uvnitř ISKCONu. Směrnice vydaná pro společnost musí být společností následována. A samotná absence jakéhokoliv pokynu týkajícího se specifického časového omezení, které by se navíc v tomto případě muselo vztahovat ke Šrílovi Prabhupádovi, je sama o sobě nejsilnějším důkazem, že taková podmínka ve vztahu ke směrnici neexistuje. A je to právě tato podmínka, která je potřeba pro modifikaci A.
Princip 2: Se vztahuje k předpokládaným neférovým aktivitám RITVIKŮ a nemá co říci ohledně platnosti směrnice z 9. července ustanovující ritvik system.
Principy 3 a 6: Ustanovují PŘEDPOKLAD, že ritvik již byl prokázán za nesprávný.
Principle 4: Uvádí:
“Viděli jsme od nepaměti, že když duchovní mistr fyzicky odejde, tak jeden či více žáků přijmou zodpovědnost ohledně zasvěcování a přijímání žáků.”
Podstatou tohoto tvrzení je, že ritvici musí dokázat a podat specifický výrok od Prabhupády, potvrzující možnost přijímání žáků při své fyzické nepřítomnosti. Ale Prabhupáda nikdy neučil princip výše uvedeného citátu a ani nikdy neřekl, že guru může přijímat žáky jen za své fyzické přítomnosti. Prabhupáda pouze uvádí, že guru zasvěcuje žáky. A to je přesně to co Prabhupáda činí pomocí směrnice z 9. července. Takže toto OMEZENÍ tvrdící, že guru může POUZE přijímat žáky, které fyzicky potká musí být zmíněno Šrílou Prabhupádou. Ale tento princip Prabhupáda nikdy neučil.
Navíc je zajímavé, že výše uvedený citát ohledně žáků zasvěcujících po odchodu duchovního mistra není ani zdaleka přesný. Když se totiž podíváme na naši paramparu, tak zjistíme, že PRVNÍ tři členové Brahmá, Nárada a Vyása stále ještě žijí ve svých tělech, která neopustili, a že poslední 3 zástupci parampary před Šrílou Prabhupádou - Bhaktivinóda Thákura, Gaura-Kišora Babájí a Šríla Bhaktisiddhanta, tento princip také nenásledovaly, jelikož Bhaktivinóda Thákura neopustil své tělo před zasvěcením Šríly Bhaktisiddhanty Sarasvatího Gaura-Kišóra Babájím.
Takže ať už začátek tak konec naší parampary nenásledoval tento tzv. ‘regulérní’ princip. Jak tedy může být tento princip být povázován za ‘regulérní’!
Princip 5: V zásadě tvrdí, že Prabhupáda nemůže pokračovat v přijímání neomezeného množství žáků, jelikož nebude schopen jim dát souhlas, že je přijímá za své žáky a vezme na sebe jejich karmu. Tento argument je jednoznačně vyvrácen v PP, jelikož Prabhupáda dal naprosté zmocnění ritvikům přijímat žáky v jeho zastoupení aniž by ho museli dále konzultovat:
| Šríla Prabhupada: | Takže bez nějákého čekání, kdykoliv si budete myslet, že to je v pořádku. Bude to záviset na vašem rozhodnutí. |
| Tamál Krišna: | Na rozhodnutí. |
| Šríla Prabhupáda: | Ano. |
(Rozhovor v pokoji se Šrílou Prabhupádou, 7/7/77, Vrindávan)
Kapitola 6 |
Ne že se odchylky obsažené v této kapitole nepřibližují k tomu, aby poskytli důkazy pro Modifikace A a B popsané v PP, ale pouze obnovují v trochu jiné podobě již zodpovězené argumenty z druhé kapitoly, týkající se toho, že Prabhupáda nikdy neřekl, že chce, aby ritvik systém pokračoval. Jak již bylo vysvětleno Šríla Prabhupáda ustanovil ritvik systém v ISKCONu těsně před svým odchodem, a takový systém nemůže být ZAVRŽEN jen proto, že my ‘cítíme’, že by to tak mělo být. Zodpovědnost k zastavení tohoto pokynu určeného pro celou instituci musí být na těch co ji vydali (Prabhupád). Pouze tvrdit, že pokyn specificky netuvádí, že má být následován po Prabhupádově odchodu nedává žádný smysl, jelikož směrnice také specificky neuvádí, že by měla být následována V JAKÉMKOLIV okamžiku s ohledem na Prabhupádovo tělo, což značí, že (podle této logiky) směrnice nemusela být následována od samotného začátku! Ale jak jsme již vysvětlili je povahou instituční směrnice, že není svázána ŽÁDNÝM časovým obdobím, jelikož je určena instituci. To je možné učinit pouze se zánikem ISKCONu či případným pokynem ukončujícím platnost směrnice. Nikdo tedy nemůže zastavit následování takové směrnice uvnitř instituce bez toho aniž by k tomu měl příslušný pokyn, jinak by totiž bylo možné zastavit následování jakéhokoliv pokynu určeného pro ISKCON.
Kapitola 9 |
Úplně irelevantní kapitola zakládající se na autoritě GBC. Ale autorita GBC pochází od NÁSLEDOVÁNÍ Šríly Prabhupády (viz. Žádná Změna v Paradigma ISKCONu). A to je přávě ta otázka, kterou je potřeba zodpovědět. Následuje GBC skutečně Šrílu Prabhupádu tím, že aplikovalo modifikace A a B bez jakéhokoliv důkazu?
Kapitola 10 |
Tato kapitola zahrnuje pouze falešné tvrzení argumentující tím, že PP je napsáno v závislosti na kvalifikacích Gurua. Jak jsme měli možnost vidět ten samý falešný argument zabral zhruba polovinu 1. kapitoly a my jsme již vysvětlili, že pozice IRM je, že Guru musí být nejen kvalifikovaný, ale I AUTORIZOVANÝ. A to nás znovu vede k potřebě důkazu pro modifikace A a B, jinak tato kapitola nemá žádný vztah k tomu co je skutečným předmětem sporu.
Kapitola 12 |
Znovu pouze falešné argumenty tvrdící věci a výroky, které vůbec nejsou uvedeny v PP. A samozřejmě jak je již zvykem ani se tato kapitola vůbec nepřibližuje k tomu, aby poskytla důkaz pro Modifikace A a B.
Závěr |
 |
Jak bylo řečeno v samotném úvodu oddaní čtoucí 100 odchylek ritvikismu nenaleznou žádnou spojitost se snahou zodpovědět na PP (mimo několika již zodpovězených námitek). Kdyby si tyto osoby přečetli PP tak by se pak zřejmě snažili nalézt v knize 100 odchylek ritvikismu nějáké důkazy pro Modifikace A a B. Ale to nejlepší co v tomto ohledu může kniha nabídnout je argument, že takový důkaz NENÍ ANI TŘEBA! Což jen potvrzuje centrální bod PP, že takový důkaz vůbec neexistuje, a proto Modifikace A a B, na kterých leží tíha zodpovědnosti pro zrušení ritvik systému a jeho nahrazení se současným ISKCONským guru systémem jsou zcela nezákoné. A nebo jsou v knize citáty mluvící obecně o guruech, ale aby zde bylo specificky řečeno jak můžou guruové vzniknout za pomoci Modifikací A a B, což je to co se ve skutečnosti stalo v ISKCONu a je skutečným tématem k řešení, který je před námi. |